Vylivání myšlenek a témat k diskuzi

Čtení z lodního deníku podle Jana

3. 12. 2013 11:07
Rubrika: Ostatní

V jedné daleké zemi, její jméno již dávno odvál čas, se lidé živili výhradně rybolovem. Na malých loďkách den co den vyráželi na otevřené moře, aby si zajistili obživu. Lid tu byl prostý, ale skromný. Mořeplavba naplňovala jejich životy a dávala smysl jejich bytí. Inu, není divu, na ostrově žil starý Lodní Mistr, stvořitel všech tamních lodí. Byl to velmi moudrý člověk a ve svých výpočtech se nikdy nemýlil. Každý koráb, který vzešel z jeho rukou, byl technický i vizuální skvost.

To on navrhl i Elisea – nevelký koráb, který často kotvil u břehu. Jeho kapitán vyplouval každý den, ale navečer se vždy vracel, nikdy se nepustil do žádné daleké plavby. Možná pro obavy z širého moře, možná jen pro jednoduchost, jakou spuštění kotev přinášelo.

Uběhlo několik let a sám Lodní Mistr rukou mozolnou dohobloval poslední prkna nového korábu – byl jím Samuel. Jeho kapitán měl srdce dobrodružné a neměl ani pomyšlení na kotvení v doku. Kdo dnes ví, Samuel snad ani neměl kotvy na palubě. Hned se viděl, jak odrazí od břehů, jak pevnina ztratí svůj zřetelný obrys a mořská hladina utvoří jediný viditelný horizont.

Když se kapitán Samuela vracel z jedné plavby, byl už pozdní večer. Slunce počalo zapadat a na ostrově se rozprostřelo ticho. Snad jen racci kroužící nad pevninou měli co vyprávět. V přístavu kotvil i Eliseus. Jeho kapitán stál na můstku a zbůhdarma točil kormidelním kolem.

„Hej, Elisee, zítra pluješ se mnou, chceš?“ Zvolal kapitán Samuela. Odpovědí mu bylo jen tiché přikývnutí.

Od té doby ale Samuel a Eliseus podnikali četné plavby společně. Vířili jinak stojaté vody pustého moře, objevovali nové útesy zapomenutých ostrovů a konali dobrodružné plavby. Lodní Mistr měl radost ze svého díla, neb nad každou zakotvenou lodí se rmoutil. A tak Samuela i Elisea zásoboval vždy novými plachtami, aby byli na své plavby vždy vybaveni do takové míry, která jim zaručí bezpečný a šťastný návrat domů.

Nadešel čas, kdy se měl Eliseus vydat na dlouhou plavbu trvající půl roku. A přemýšlel, který z korábů by jej mohl doprovázet. A vybral si Samuela. I přesto, že měl Samuel „naplaváno“ míň, i přesto, že jeho kapitán byl stejně tak nezkušený, jako kapitán Elisea. Vybral si jej ze všech lodí, se kterými se kdy plavil. A Lodní Mistr vůbec nebyl proti, ba naopak. Oběma do lodního kýlu vypálil rozžhaveným železem lodní číslo.

„Ode dneška – až navždy… bude Samuel doprovázet Elisea na jeho plavbách. Toto společné číslo, bez kterého se na daleké plavby nesmí, ať je toho důkazem i památkou. Pro kapitány vás obou je to veliký závazek…“

Ale to už vítr šponoval plachtoví a koráby se daly do pohybu. Voda jakoby ani nekladla žádný odpor. Lodě nabraly na rychlosti, až kapitánské kabáty začaly plápolat. Cesta ubíhala rychle a jednotlivá zastavení byla na místech tak zajímavých a krásných. Hořkostí snad jen mohlo být, že kapitán Elisea plul jako druhý. A přitom toužil vyhrávat, být první.

V očích Elisea to byla chyba Samuelova. To on mohl za to, že je Eliseus „až“ druhý. Kdyby Samuel nebyl, byl by Eliseus včele. Možná. Možná by taky ale ještě kotvil u ostrova a… kdo ví, kam by se bez Samuela dostal.

Eliseovo zaslepení ale nebralo konce. Udělal by cokoliv, aby Samuela předjel. A tak jednou, když pluli vedle sebe, trhl prudce kapitán Elisea kormidlem a narazil do Samuelova boku. Koráb Samuel byl z dobrého dřeva a náraz mu nijak neuškodil. Jeho kapitána to ale zachmuřilo. Byla to rána, kterou nečekal. Vše se navíc odehrávalo v době, kdy samuelovo podpalubí zachvacovala plíseň. Jako mor se rozlézala a zasahovala další a další kajuty. Přesto, že paluba, kam dopadal svit slunce, byla čistá a nikoho by ani nenapadlo, co se odehrává jen o pár centimetrů níž. Kapitán Samuela se hodně nadřel, aby vůbec mohl plout. Na velitelský můstek chodil se zpocenou tváří, která jen stěží vydala úsměv. V očích kapitána Elisea začal působit jako podivín. Podivín, kterému místo porozumění patří smích. Smích tak hlasitý a řezavý, který bolí jako zásah pirátským ostřím…

Bylo to s podivem, ale Samuel se pořád držel vepředu. A tak Eliseus využil své pozice vzadu a jeho kapitán vystřelil do samuelova týla dělovou kouli. I přes snahu manévrovat, střetu nebylo možné zabránit. Samuel se ale nepotopil. Je to koráb, který se nikdy nepotopí. Jeho kapitán se opřel o kormidlo a vyhnul směr plavby od Elisea pryč. Napříč tomu, že by jej měl na plavbě doprovázet.

Lodní číslo, které měli Samuel i Eliseus stejné, najednou začalo „pálit“. Ale kapitán Samuela věděl, že Lodní Mistr čísla nepřeráží, ani nebere zpět. A tak vzal smirek a číslo z kýlu vybrousil. Aby tak alespoň před sebou zrušil to věčné pouto, aby zapomněl na společné plavby, aby se vyvázal ze závazku doprovázet Elisea na jeho plavbách. Nic ale není zadarmo. Zatímco Eliseus si okázala pluje každých sedm dní pro nové plachty, jakoby se nechumelilo, kapitán se Samuelem zakotvil. Lodím s vybroušeným číslem se nové plachty nepřidělují.

 

Milý kapitáne Samuela: „Jsou dny, kdy je potřeba pevně držet kormidlo i v dobách, kdy jsou plachty špinavé, děravé a svěšené. Lodní Mistr je výborný konstruktér a žádný z jeho korábů neztroskotá předčasně. Jednou je všechny povolá do svého přístavu. Tam třeba některým vymění špinavé plachty za zlatě vyšívané – a některým možná sebere všechny ty čisté, které nikdy neměly být na ráhnu vyvěšeny.“

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.