Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda

Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda

2. Korintským 3, 17

"Křesťanství už je v dnešní době dávno překonané".

"Kdo věří v Boha, zakrývá tím jen svou vlastní slabost."

"Oni ti věřící nemají svůj rozum a jen slepě vykonávají to, co se jim v neděli nakuká v kostele."

"Já v Boha nevěřím. Kdyby byl všemohoucí, proč by na světě bylo tolik zla? Tolik válek? Týrané děti?"

To jsou takové střípky, které jsem pochytil v diskuzi široké veřejnosti pod článkem "papežovy kritiky ČR". Každá ta myšlenka mně přišla zajímavá.

Křesťanství je překonané. Ano. Pokud někdo stále vidí církev jako hlasatele placatosti Země a upalovatele čarodějnic, tak je nanejvýš rozumné si připustit, že toto překonáno je. Od středověku se posunula společnost, ale i církev. Myšlenky Evangelia ale překonány nebyly, ba dokonce mám pocit, že za nimi pokulháváme víc než naši předkové kdysi. Současně uznávané hodnoty se od Evangelia odvrací čím dál víc. Takže: copak jsme prosím překonali?

Věřit v Boha znamená být slabý. Možná, že nejvíc nebezpečná slabost je "myslet si, že žádnou slabost nemám". V důsledku Boha potřebuje každý a každý ho taky hledá. A kdo nenajde toho pravého, živého a vzkříšeného, pomůže si jinak. Znám jednoho muže, je otcem rodiny a v Boha nevěří. Moc dobře ví, že jeho svědomí není vůči vlastní rodině úplně čisté. Svého boha si našel ve způsobu života, ve věcech kterými se obklopil. Svým dětem nakupuje drahou elektroniku ve snaze ulehčit svému svědomí (analogie se sv. smíření). Být slabý znamená: uchýlit se k modlám. Být silný znamená: najít v životě Hospodina a přijmout jej se vším všudy.

Věřící jsou stádo slepých oveček. Bůh není všemohoucí. Tyto dvě myšlenky se mně zdály nejzajímavější. Jsou u lidí dost časté - a přitom si navzájem odporují. Na jedné straně nevěřící lidi do krajnosti hájí lidskou svobodu a možnost vlastního rozhodování, na druhé straně by z Boha nejraději udělali totalitního monarchu, který z lidských hlav vymítí zlé myšlenky, zamezí válkám, zahubí tyrany a násilníky. Nestane se ale teprve pak z lidstva slepé stádo? A kdo pak bude hájit lidskou svobodu?