Vylivání myšlenek a témat k diskuzi

Darovat

30. 5. 2009 10:31

Zítra budu biřmován. Těším se, ale o tom psát nechci. Asi před měsícem jsem se dověděl, že člověk, který mně měl být kmotrem, kmotrem být nemůže. Musel jsem si najít někoho jiného. Naštěstí jsem nemusel hledat dlouho, ve svém okolí jsem měl člověka, na kterého to "padlo" bez nějakého přemýšlení. Jakobych automaticky cítil, že mám požádat jej, přestože je mu kolem osmdesáti let a nikdo neví, kdy si jej sám Bůh povolá.


Prožil jsem nepopsatelné okamžiky. Pamatuju si na ten den, kdy jsem po mši doprovodil svého nového kmotříčka domů. Povídali jsme si o životě, o samotné svátosti biřmování, o kmotrovství. Když jsme se loučili, dostal jsem křížek na hlavu a byl jsem požádán o totéž. Byla to zvláštní chvíle, najednou jsem cítil, že nejsem hoden udělat starému člověku křížek. Ale nechtěl jsem nevyhovět. Ruka se mně chvěla, cítil jsem, jakoby skrze ten křížek do mě přetékalo něco z vědění, poznání, ušlechtilého stáří.

Už dávno jsem tomu člověku chtěl dát nějaký dárek. Jen tak, z radosti že jej znám. Teď mám o důvod víc. Zítra jej mohu podarovat jako svého kmotra. Jenže nastala otázka: Jaký dárek mu dát? Kniha neurazí nikdy, jen abych se trefil do něčeho, co za svých 80 let nečetl. Knihu jsem zavrhl. Inspiraci jsem našel v obchodě s křesťanskými filmy na DVD a hudbou na CD. Vím, že můj budoucí kmotr nemá počítač, co když si nebude mít na čem to DVD přehrát? Co když si CD na ničem nepustí? A v tom jsem na zdi uviděl docela malý obrázek Ježíše Krista, jak drží v náručí beránka. Rozhodl jsem se pro něj.

Přemýšlel jsem, jak takový dárek zabalit. Doma jsem našel několik archů balícího papíru, všechny s vánoční tématikou - což je v květnu nepoužitelné. Bylo nutné vyrazit do obchodu. Našel jsem hezký nepotištěný papír. Byl takový tvrdý, jakoby ručně dělaný, se silnou strukturou. Zabalil jsem obrázek do něj a roh ozdobil zeleným listím a kouskem usušeného pomeranče. Jelikož můj kmotr rád zpívá, okopíroval jsem z kancionálu několik stránek. Z kartonu jsem udělal kříž a těma notama jsem jej oblepil. Z písně "Vesel se, nebes Královno" jsem nastříhal proužky a z nich vymodeloval Ježíše a přilepil to na ten kříž. Nu a v závěru jsem tím křížem dozdobil ten dárek samotný.

Po celou tu dobu balení a zdobení dárku jsem na svého kmotra myslel, skrze modlitbu s ním byl ve spojení. Byla to pro mě součást přípravy na biřmování. Teď se moc těším, až budu moct zítra dárek předat. Nebudu totiž předávat jen skromný obrázek, budu předávat všechny tyto okamžiky, zážitky, chvíle a pocity.

Jako dítě jsem měl vždy (pochopitelně) radost, když jsem dárek dostal. V pozdějším věku jsem zjistil, že je hezké také někoho obdarovat, protože tak můžeme druhému udělat radost. Ale teď jsem poznal nový rozměr dárku: obdarovat druhého, ale udělat tím radost sobě.

Sdílet

Komentáře

Pankoj Někdy mám stejné pocity, když mám někomu staršímu udělat křížek na čelo.

Ovy Diky za Tve podeleni. I mne se trasly ruce, kdyz jsem mela dat krizek blizkemu starsimu cloveku. A skrze to jsem prijala pozehnani i ja.

Kájina moc pěkné, fakt...díky za pěkné počtení:)

zdis Dík za jemnost a něhu, která z toho září. Je to pro mě povzbuzení.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.