Ze dneška si nesu tak příjemný zážitek, že se toužím o něj posdílet, třebaže to nikomu nepřinese žádné poznání či obohacení. Je to prostě jen "pěkné" :)
Jako každý pátek šel jsem cvičit na varhany. V kostele už nikdo nebyl, celý prostor byl osvětlen jen věčným světlem a malou lampou na kúru. Chrám až po strop naplnily zpívající principály s octávou a zvonijící mixtura. S nástupem subbasu v pedálu zablísklo se za okny. Píšťaly dohrály, ale v uších se ještě chvíli nesl třepotající se dozvuk. Venku se zvedl vítr a vše získalo strašidelný nádech. Zavřel jsem "velký kancionál", abych viděl na svatostánek. Ano, nemusím se bát. Ne v náručí Hospodina.
Vrátil jsem se domů, na dřevěnou desku stolu postavil jsem skleněný svícen a zapálil svíčku. Vedle jsem postavil velký hrnek s čajem, abych tak uklidnil rozechvělou dušičku. Rozechvělou z čeho? Možná z toho, že někdy nevěříme tak docela, že jsme v Boží náruči.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.