Vylivání myšlenek a témat k diskuzi

Měla tato mince dvě strany?

6. 1. 2009 17:04


"Každá mince má dvě strany",

myslel jsem si vždycky a zatím to vždy platilo. Jestli tomu tak bylo i teď posledně, nedovedu posoudit.

Mívám ve zvyku nosit v kapse nějaké mince. Člověk je tak připraven kdykoliv přispět nějakým menším obnosem těm, co prosí a bude jim dáno. O tom, že mnohdy není radno před těmito lidmi rozevírat peněženku, jsem se přesvědčil. Vytáhnout z kapsy "kovák" mě ale netlačí. To dá rozum, jak člověka může tlačit něco, co dá z kapsy pryč :)


V neděli navečer jsem šel na sborovou zkoušku. Šel jsem pěšky, padal sníh a měl jsem chuť to vzít parkem. Oslovil mě jeden z těch, co se toulávají a prosí o almužnu. Byl něčím jiný, byl plný uctivosti a pokory. Už jsem jej několikrát potkal. Sáhl jsem tedy do kapsy a nahmatal minci. Než jsem ale vytáhl ruku, rozpovídal se. O tom, jak prosí o peníze, aby měl na jídlo. Že je zima, že má promoklé boty a že se stydí. Bylo to zrovna v době, kdy jsem četl jak další bezdomovec v našem kraji umrzl. Bylo mi ho líto. Vytáhl jsem z kapsy všechny drobné (třebaže jsem plánoval podělit jimi více lidí) a vtiskl mu je do dlaně. Podíval se do své hrsti a rozplakal se. Chvíli jsem se na něj díval, pak jsem jej chytl za ramena a zeptal se, zda je všechno v pořádku. Zanedlouho jsem se omluvil, že už musím jít a že mu nemám jak víc pomoci.

Nikdy mně nebylo líto peněžní hodnoty darované s dobrým úmyslem. Ale mnohdy mně bylo líto, že je žebrota zneužívaná a že je často výhodnější žebrat než pracovat. Že někteří zneužívají dobré vůle druhých a vytvořili si vlastní "živnost", že jsou schopni i obrovské přetvářky. A tak jsem přemýšlel, zda tohle byl ten případ. Zda už hrdost člověka mohla klesnout tak hluboko, že by se někdo cíleně rozslzel. Ale, neměl přece záměr dostat co nejvíce peněz, rozplakal se po té, co peníze dostal. Možná, že tentokrát ta mince druhou stranu neměla.

Přeji všem, kteří mají hluboko do kapsy, aby cítili žebrotu jako poslední a krajní možnost, jak životní situaci ustát. Přeji všem, kteří hluboko do kapsy nemají a cítí potřebu pomáhat, aby uměli rozlišovat, nebo ještě lépe, aby k tomu nikdy nebyli nuceni.

Zobrazeno 2391×

Komentáře

Frankie30

pěkný článek...<br />
i souhlasím s Camelovým komentářem..<br />
je smutné, že mnoho lidí žebrotu zneužívají....<br />
na druhou stranu je faktem, že spousta lidí co se k žebrání uchýlí jsou na naprostém dně a i malý dar jim může velmi pomoci

Kamil-Gabriel

Goretti: nejde mi o to, jestli se z toho někdo bude zpovídat nebo ne. Jde o to, že mnohdy člověk nevědomky podporuje ty, kteří to až tolik nepotřebují :(<br />
Navíc, mnohdy darováním peněz podpoříme něčí alkoholismus, takže v dobré víře zatloukáme další hřebík do rakve. Proto i já, pokud mám možnost, raději koupím jídlo. A málokdy se setkám s odmítnutím. Jdeme do obchodu společně a žadatel si sám vybere...

Goretti

Nám říkal jeden premonstrát, že prostě máme dávat, že je to jakási naše povinnost - že z toho, jak s našimi penězi ten konkrétní člověk naloží, už se bude zodpovídat on sám - my se budem zodpovídat z toho, zda jsme pomohli... Samozřejmě se dá oponovat, řešit to z různých stran... Sama dávám často drobáčky, mám "žebraváček" s drobákama v kapse, taky ráda nabízím jídlo a tak... Ale někdy je to těžký...

Camel1987

Já jsem peníze dal žebrajícímu skutečně vyjímečně. Možná je to tím, že v Pardubicích žádní žebráci nebyli a tak jsem na ně nebyl zvyklý a teď jak jsem v Praze tak jich je všude spousta. Dávám těm co prodávají Nový prostor, protože se snaží. Dávám těm co hrají na nějaký hudební nástroj, protože nemají tu drzost pouze brát. Pokud však některý žebrá o peníze na jídlo, tak jej pozvu na večeři nebo oběd popř. mu dám svoji svačinu. A musím říct, že 90% jich jídlo ve skutečnosti odmítne. Ale Ti co ne, tak vím, že jsou poctiví a že si ode mne peníze zaslouží. A řeknu Vám posedět s někým takovým v nejbližší hospodě 4.kategorie je docela zajímavý zážitek...stojí to za to.

Klára Madejová

Kamile, naprosto s Tebou a Tvým článkem souhlasím. Až příliš mnoho lidí (zejména mladých) se žebráním živí dobrovolně, aniž by museli. Mají kde bydlet, mají co jíst, jsou zdraví a mohli by pracovat, ale radši žebrají - z takových lidí je mi zle. Nejhorší je, když místo o peníze žebrají o cigaretu, to už mi příjde jako nehorázná drzost. <br />
Společnost Nový Prostor pomáhá lidem v hmotné nouzi víc, než naše drobné almužny - dává jim práci a dává jim především pocit, že pracují a vydělávají si poctivě. Proto si bezdomovcům, kteří ho prodávají vážím. <br />
Stála jsem vedle jendnoho takového před supermarketem a čekala na kamarádky až nakoupí. Z nějakého vozíku se před nás zakutálela desetikoruna, viděli jsme ji oba. Věřili byste, že ji nezvedl? Vážně, jen se na ní podíval, ale nešel pro ní, asi se bál, že mu někdo vynadá, nebo se styděl. To mě nehrozí :o). Když se pro ni nikdo nevracel (že by třeba někomu vypadla a on si to pak uvědomil), sebrala jsem ji a podala mu ji. Byl fakt rád :o).<br />
<br />
Goretti: je příjemné, že můžeme mít čisté svědomí a dávat peníze každému prevítovi, který dobroty cizích lidí zneužívá. Nicméně mně osobně nejde ani tak o moje vlastní svědomí, nebo o svědomí toho &quot;žebráka&quot;, jako o princip věci a o budoucnost celé této problematiky. Takže velím - těm co očividně nemají hmotnou nouzi a žebrají, protože nechtějí pracovat, nebo opilcům peníze nedávat. Pokud totiž budeme podporovat všechny kdo žebrají, jejich počet se zvýší a shrábnou tak peníze těch, kteří je skutečně potřebují, aby se dožili dalšího dne. <br />
Jak jsem hlásala v jednom svém článku: &quot;Má to smysl, třiďme lidi.&quot;

metod

Tuhle sem žebrákovi v předsíni kostela dal dvacku. Na nic si nehrál, chlastal z placatky a nemlel hovadiny o hladových dětech, což je sympatické.

Veronika Březinová

Hoja:)<br />
wzpomínám si, jak jsme jednou s maminkou řešili snídani:) Cpala mi do batohu 2 rohlíky a já jsem ji říkala že mi stačí jen jeden, že mám zrovna krátkou školu:-), ale nakonec jsem souhlasila a s dvěma rožkama utíkala na vlak:) A co se stalo? Na svinovském nádraží zrovna rozdávali jogurty:-) a jeden pan, který taktéž byl obdarován jogurtuem. Přišel za mnou a prosil mě o nějaké drobné, že by si chtěl koupit 2 rohlíky. Tu jsem si vzpomněla na ranní rozhovor a vytáhla 2 rohlíky:o). Jen se ušklíbil a odešel... Tu jsem pochopila, že ty drobné asi na rohlíky neměl... Jinak zdravím kamarády ze Svinova, z Hlaváku a dalších míst:) báj

Zobrazit 8 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.